Ruská invaze na Ukrajinu smetla naivní představu českých úředníků z ministerstva průmyslu, že Zelenou dohodu pro Evropu a cíle pro snižování emisí skleníkových plynů budeme naplňovat tím, že nahradíme uhlí zemním plynem, pak počkáme na jadernou spásu a zásadnějšímu rozvoji obnovitelných zdrojů či systematickým úsporám energie se vyhneme. Aktuální situace – kdy za plyn a ropu platíme agresivnímu despotovi a on nás kvůli tomu navíc může vydírat – však nesměřuje ani zpět do doby uhelné. Fossil Deal je totiž mrtvý.

Nejde jen o to, že na dovozu uhlí do Evropy má Rusko podíl 49 procent, tedy ještě větší než v případě plynu (42 procent) či ropy (25 procent). To by v Česku, kde máme domácí hnědé uhlí a naopak osmdesátiprocentní závislost na ruském plynu, svádělo spíš k představě návratu do zlaté éry velkolomů. Jenže naše omezené uhelné zásoby neumožňují obrátit kormidlem energetických dějin zpět.

Bezpochyby je uhlí součástí krátkodobého krizového řešení pro výrazné snížení či ukončení dodávek plynu z Ruska. Musíme se připravit na to, že se ho v takovém případě příští zimu spálí více než loni či předloni. Coby palivo pro teplárny může uhlí pomoci během následujících deseti let vytvořit prostor pro zásadní transformaci centrálního zásobování teplem.

Místo rychlého přechodu na plyn, jak bylo původně v plánu, potřebujeme pomalejší přechod zdrojů centrálního vytápění na odpadní teplo, bioplyn z kalů z čističek, velká tepelná čerpadla či udržitelně čerpanou biomasu. Aby tento postup fungoval, nesmíme mezitím uhlí spálit v plýtvavých elektrárnách, jako jsou Počerady či Chvaletice. Vlastně bychom se v tomto ohledu měli vrátit ke stále platné Státní energetické koncepci ČR, která právě z důvodu úspory a efektivního využití zásob uhlí počítala s pokračováním jen omezeného počtu modernizovaných uhelných elektráren a penalizací těch nízkoúčinných. Že tyto plýtvavé elektrárny stále běží, je jen selháním ministerstva průmyslu, které nebylo schopné splnit úkoly, jež si samo zadalo.

Můžeme mít zbraň, které nikdy nedojde munice

Jakkoliv je tedy uhlí v naší zemi součástí krátkodobého řešení, strategii energetické obrany proti ruské rozpínavosti na něm opravdu nepostavíme. K tomu musíme použít modernější přístup. Zateplené rodinné domy, paneláky, školy či firemní budovy, to jsou zákopy, které nás budou chránit před nadměrnou závislostí na drahých a rizikových fosilních palivech i před vysokými účty za teplo.
Fotovoltaika na každé vhodné střeše, fasádě, parkovišti, brownfieldu, těžební výsypce nebo jako agrivoltaika v kombinaci s polem či pastvinou, to je – stejně jako třeba větrná turbína či bioplynová stanice – zbraň, které nikdy munice nedojde.

Masové úspory energie i rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů jsou spolu s rozvojem ukládání energie a prohlubování evropské spolupráce v energetice nutná součást jakékoli účinné bezpečnostní strategie našeho státu. Ale stejně tak jsou jedinou strategickou cestou ke snížení účtů za energie, jejichž ceny jsou a budou fosilními palivy tlačeny vzhůru.

Podepište výzvu Venkov v balíku, abychom společně začali bezpečnější epizodu naší energetiky!

Tiskový komentář vyšel v Lidových novinách (16. března 2022)